Přeskočit na článek
blog.publishere.com

17. listopad: svátek digitální svobody a suverenity

Mávat jednou za rok vlaječkou a zbytek roku žít v podnájmu u technologických gigantů je nedůstojné. Skutečná nezávislost dnes začíná u vlastního webu a vlastní domény.

· 3 min čtení

17. listopad: svátek digitální svobody a suverenity

Každý rok 17. listopadu sledujeme stejné divadlo. Ulice i sociální sítě zaplaví patetická hesla o svobodě, pravdě, lásce a boji proti totalitě. Z původně silného symbolu se za ty roky stal vyprázdněný kýč – a v posledních letech už spíš bizár. Nejhlasitěji si toto datum totiž berou do úst ti, kteří jeho ideály ztělesňují ze všech nejméně – a to za nadšeného potlesku publika, které pohodlně zaměnilo morální pózu za skutečnou odvahu.

Jenže jaká je realita hned druhý den ráno?

Lidé, kteří včera na sítích sdíleli dojemné citáty o svobodě, se v korporátech bojí nahlas říct vlastní názor, aby nepřišli o bonusy. Na krku mají třicetileté hypotéky, které z nich dělají poslušné vykonavatele cizích příkazů.

A jejich celý digitální život, profesní identita i pracovní kontakty leží na cizích platformách. Na místech, kde jim nepatří jediný pixel, kde algoritmus rozhoduje o tom, kdo je smí vidět, a kde je může anonymní automat kdykoli bez udání důvodu a bez náhrady smazat.

Tomu se dřív říkalo nevolnictví. Dnes tomu říkáme „mít profil na LinkedInu“ nebo „budovat komunitu na Facebooku“.

Ve svém osobním světě jsem si proto 17. listopad přejmenoval. Je to pro mě svátek digitální svobody a suverenity.

Vymanit se z ekonomických řetězů nebo okamžitě změnit životní situaci nemusí být snadné. V online prostoru ale neexistuje jediná výmluva, proč žít v podnájmu u technologických gigantů. Zvlášť pokud je člověk profesionál, tvůrce, konzultant nebo podnikatel. Spoléhat v dnešní době jen na profil na LinkedInu nebo na instagramový účet by se mělo začít považovat za profesně nedůstojné. Je to stejné, jako by architekt přijímal klienty v pronajaté kóji v nákupním centru místo ve vlastním ateliéru.

Psychologie vlastního hradu vs. nájemního bytu

Obsah jako obsah, text jako text? Ani náhodou. Každý, kdo si někdy postavil vlastní web na vlastní doméně a nahrál na něj svou práci, ví, že v hlavě okamžitě najede úplně jiný psychologický vzorec.

Když publikujete na sociální síti, váš mozek jede v režimu nájemníka, žadatele o pozornost a námezdní pracovní síly. Vkládáte svůj čas a myšlenky do cizího stroje, navrženého tak, aby vás udržel v neustálém napětí. Čekáte na lajky, bojujete s pomíjivostí feedu a podvědomě se přizpůsobujete formátu, který zrovna frčí, aby vás algoritmus úplně nezařízl. A i když se vám to povede, za pár momentů si na vás stejně nikdo nevzpomene, protože mašina jede dál a chrlí další a další obsah. Každý váš příspěvek je jen další cihla do velkolepého hradu někoho jiného.

Nahrát článek, myšlenku nebo portfolio na vlastní web pod vlastní doménou spouští pravý opak. Aktivuje se archetyp stavitele a suveréna.

Najednou nejste v cizím hluku, ale ve vlastním prostoru, kterému určujete pravidla, estetiku i tempo vy sami. Psychologicky tu dochází k hlubokému ukotvení. Už netvoříte rychlokvašky pro cizí pozornost, ale budujete ucelené dílo, které má trvalou hodnotu a reprezentuje váš skutečný přínos světu. Ten pocit klidu, nezávislosti a dospělosti, když víte, že tohle místo je opravdu vaše a nikdo vám ho nemůže vypnout jedním kliknutím v Kalifornii, je nepřenosný.

Postavit si v digitálním světě vlastní hrad je dnes ten nejpraktičtější projev svobody, jaký můžete udělat.

Svoboda, která není jen na papíře

Přesně na tomhle principu stavím Publishere. Nechtěl jsem vytvořit jen další nástroj na tvorbu webů, který vás nakonec zamkne ve svém vlastním ekosystému a udělá z vás jen jiný druh rukojmího.

Publishere je navržený tak, aby vám garantoval skutečnou digitální suverenitu. Na jedné straně vám dává maximální pohodlí moderní, čisté a vyladěné platformy, na které svůj web a obsah postavíte rychle, intuitivně a bez technických bolestí. Na straně druhé vám dává naprostou svobodu kdykoli odejít.

Svůj obsah i celý web si můžete vzít. Při odchodu k němu zdarma dostanete Publishere Minimal – odlehčenou, soběstačnou verzi systému. Pak můžete vše rozjet na vlastním serveru. Jedno stažení a můžete ho provozovat celý život – bez licenčních poplatků (platíte jen svůj hosting a doménu), bez závislosti na komkoli, plně pod svou kontrolou.

Svoboda nezačíná tím, že jednou za rok vyvěsíte vlaječku na profilovku. Začíná v momentě, kdy přestanete být nájemníkem v cizím systému a začnete vlastnit půdu, na které stojíte.

Sdílet článek

LinkedInFacebookXE-mail

Nové články e-mailem

Pošleme vám krátký e-mail, jen když vyjde nový článek. Odhlásit se můžete jedním kliknutím.

Nebo sledujte blog přes RSS